Změna systematiky novokaledonských gekonů

Tento článek vychází originální práce amerických přírodovědců „Revision of the giant geckos of New Caledonia (Reptilia: Diplodactylidae: Rhacodactylus) ARON M. BAUER, TODD R. JACKMAN, ROSS A. SADLIER & ANTHONY H. WHITAKER, 2012“. Jelikož zde uvedu výtah z překladu jejich práce, nebudu již dále používat citaci článku.

Rod Rhacodactylus byl dlouhou dobou poměrně stálý. První řazení bylo do 4 rodů: Rhacodactylus (Fitzinger, 1843), Correlophus (Guichenot, 1866), Ceratolophus (Bocage, 1873) a Chameleonurus (Boulenger, 1878). Tyto čtyři rody posléze sloučil Boulenger (1878) do jednoho rodu Rhacodactylus.  V roce 1913 Roux popsal šestý druh Rhacodactylus sarasinorum (Roux, 1913). Poslední dosavadní změna proběhla v roce 1994, kdy byl popsán poddruh Rhacodactylus leachianus henkeli (Seipp a Obst, 1994) z Íle des Pins, jehož platnost je stále zpochybňována.

Američtí přírodovědci Bauer, Jackman, Sadlier a Whitaker letos uveřejnili článek, který po více jak 100 letech vše mění. Ke svému tvrzení a závěrům použili výzkum mitochondriálního genu ND2, tRNA (tryptophan, alanine, asparagine, cysteine, tyrosine) a genu RAG1 u všech zkoumaných druhů. Výsledky pomohly zařadit i nově nalezené druhy z Íles Belep.

Veliké rozdíly nalezli u Rhacodactylus chahoua (Bavay, 1869) oproti ostatním druhům v rodu, zato ale bylo nalezeno mnoho souvislostí s přiřazením k rodu Eurydactylode. Přesto však některé aspekty toto neumožňovaly, proto byl vytvořen nový rod Mniarogekko a Mniarogekko chahoua byl do něj zařazen. Tento rod se stal i „útočištěm“ pro nalezený druh Mniarogekko jalu ze souostroví Íles Belep (Walla), který byl původně považován za zmíněný M. chahoua. Nalezené rozdíly rozhodly o určení nového druhu.

Rhacodactylus ciliatus a Rhacodactylus sarasinorum vykázali odlišnosti od rodu Rhacodactylus a proto se autoři rozhodli pro oživení původního rodu Correlophus (Guichenot, 1866), kam byl C. ciliatus zařazen v roce 1866 Guichenotem. Stále zbýval ale dosud ne zcela zařazený gekon, nalezený na Íle Art (Íles Belep), který zde objevili 23.5. 2002 A. H. Whitaker a V. A. Whitaker. Tento druh vykazoval jistou podobnost s Correlophus ciliatus, ale nebylo možné jej pro další odlišnosti srovnat s tímto druhem, proto byl popsán jako nový druh Correlophus belepensis.

Mniarogekko jalu Bauer, Whitaker, Sadlier & Jackman sp. nov.

Holotyp: MNHN 2012.0211 (dříve AMS R161289), dospělý samec, byl nalezen v severní provincii Nové Kaledonie na souostroví Íles Belep, specificky na Íle Art, 2 km východně Waala, Wênè Côgat. Objevili ho 28. 5. 2002 A. H. Whitaker a V. A. Whitaker.

Specifikace: Mniarogekko jalu vykázal mnoho genetických odlišností oproti M. chahoua a proto byl určen jako nový druh. Samci mají menší počet preanálních pórů (54 – 91; M. chahoua  jich má 120). Ocas je dlouhý 62 % z SVL (M. chahoua 90 % SVL). SVL je 140 mm. Barva žlutozelená, s mramorovaným vzorem a červenohnědými skvrnami. Některé šupiny mají bílou barvu.

Rozšíření: nacházen byl na starých vzrostlých stromových velikánech. Přes den byl schovaný v dutinách a prasklinách kmenů, případně se schovával ve spleti kořenového systému. V noci aktivoval na kmenech a ve větvích, v nebezpečí se stočil do klubíčka a volně spadl na zem, odkud unikl. Byla nalezena i vejce snesená 2,5 m nad zemí v puklině kmenu a v humusu epifytických kapradin i 8 m nad zemí. Vyskytuje se zatím na dvou popsaných lokalitách Rivier Nèhoué, Fôret d Ounge a Dôme de Tièbaghi.

Correlophus belepensis Bauer, Whitaker, Sadlier & Jackman sp. nov.

Holotyp: MNHN 2011.1100 (původně AMS 161281), dospělý samec, byl nalezen v severní provincii Nové Kaledonie na souostroví Íles Belep, specificky na Íle Art, 2 km východně Waala, Wênè Côgat. Objevili ho 23. 5. 2002 A. H. Whitaker a V. A. Whitaker.

Specifikace: Gekon s velikostí okolo 100 mm, SVL se liší od C. ciliatus tím, že nemá hřbet lemovaný dvěma řadami trnitých šupin, Tyto šupiny lemují pouze korunku hlavy a končí na krku. Další odlišností je výskyt bílých tuberkul, objevujících se od poloviny hřbetu až ke kořenu ocasu. Schopnost autotomie, ocas je regenerovaný pouze v malý, podlouhlý výčnělek. Zbarvení je čokoládové, místně cihlově červené, s tmavými přechody. Kožní záhyby zadních končetin jsou lemovány bíle stejně jako u C. ciliatus.

Rozšíření: Dvě populace byly nalezeny na Íle Art. Od sebe byly oddělené savanovým a lučním porostem, s oblastmi vypleněnými požáry. Gekoni byli nacházeni výhradně v noci, aktivní byli na kmenech stromů a také v listoví a na menších keřích, kde se pohybovali skoky až 30 cm vysokými a 40 cm dalekými. Na zemi skákali 12 cm do výšky a 30 - 40 cm daleko.

Poznámka: SVL – je délka od špičky čenichu, po konec kloaky.

 

                                                                                            Podle originálu: Revision of the giant geckos of New Caledonia (Reptilia:                                                                                                                         Diplodactylidae: Rhacodactylus) ARON M. BAUER, TODD R. JACKMAN,                                                                                                                             ROSS A. SADLIER & ANTHONY H. WHITAKER, 2012.
                                                                                                                                                         Sestavil Jaroslav Gekko Forejt.

                                                                                                                                                          http://www.gekko.iprostor.cz/